The Yellow Socks

Vtáhneme vás do amerického snu!

CHYSTÁME ALBUM!

Těšte se na naše první album! Více informací přidáme později.

Věřím, že nebude dlouho trvat a lidi si budou naše písničky broukat

Rozhovor pro Kulturu F-M

Zaměřují se na americkou hudbu 50. a 60. let min. století, kdy především západním světem vládl nespoutaný životní styl a také rock 'n' roll. "Mnoho podobných kapel u nás ani ve světě není. Je tady záplava mainstreamu a různých odnoží rocku a to už je trošku nuda. Neříkám, že je to špatné, jen mi tam chybí jakási větší pestrost," říká zpěvák, kytarista a také zakladatel kapely The Yellow Socks Milan Cyrus. Karanténa ji zastihla v začátcích působení, kdy do toho chtěli teprve pořádně šlápnout. Zkušeností a hudební praxe mají ale každý za sebe spoustu, takže se vlastně jen věci posouvají...

Jak jste se dali s kapelou dohromady a kdo byl hlavním iniciátorem?

Původní myšlenka je moje. Pohrával jsem si s ní v hlavě několik let. Mám tuhle muziku moc rád a tak nějak mi přišlo na mysl, že bych si mohl založit kapelu v tomhle stylu. Kamenem úrazu je ale, jako ve všem, najít schopné lidi. Na tom to celé stálo. Už jsem to pomalu vzdával a řekl si, že to nějak zkusím sám a někdo se pak najde.

A našel?

Na konci roku 2018 jsem se rozhoupal a začal dávat do kupy první písničky, které jsem pak nahrával u Robka (bubeník Robert Hanuliak, pozn. red). Ten si zrovna zařizoval nahrávací studio a do jisté míry mu to pomohlo vychytat pár much. Při té příležitosti mi řekl, že kvůli křížení koncertů kapel Positive a Degradace bude muset s Positive skončit. Tak jsem mu okamžitě nabídl, jestli nechce hrát se mnou, nebo lépe řečeno spíš jsem mu jenom sdělil, že prostě bude. Moc na výběr neměl, pravda. V té době už jsem byl domluvený s Honzou Krautem, že mi bude hrát saxofon, pro změnu zase chyběl kontrabasista. A ten se shání vůbec nejhůře. Je jich málo a málokdo doma taky kontrabas má, že jo. Po nějaké době přišel Honza s revolučním řešením, že bude hrát kontrabas a na ságo by mohl hrát Vítek Březina,kterého můžete znát z kapely F-M Band a také z Big Blast Bandu, stejně jako Honzu Krauta, který Big Blast Band vede (mimo jiné hraje taky v cimbálovce nebo s uskupením Swingalia). Takže já to celé inicioval a díky Honzovi jsme se zformovali.

Zkušeností má tedy každý z vás víc než dost...

Samozřejmě, jsme kapela složená ze zkušených harcovníků. Já se docela dlouho živil jenom muzikou, i když jsem se muzikantem začátečníkem stal až ve svých 18 letech, od kdy hraji na akordeon, o pár let později jsem začal hrát na kytaru. Se zpěvem mám ale víc než bohaté zkušenosti, hlavně z folklorního souboru Ostravička a také z mé první kapely Parkinson, která se rozpadla v roce 2009. Od té doby jsem působil pouze v duu s Láďou Kokešem anebo ve volném uskupení muzikantů nazývaném HTK Band.

Takové setkávání kolegů z různých hudebních uskupení?

I přes to, že už HTK Band funguje dobrých 8 let, ještě pořád se najde moment, kdy se na pódiu sejdou nějací muzikanti, kteří se v životě neviděli. Nejeden ples či svatbu s nimi odehrál také Robko. Když se tak poslouchám, říkám si, že Yellow Socks vlastně vůbec nepotřebují zkoušet, vzhledem k tomu, kolik toho máme každý za sebou... (smích, pozn. redakce)

Svůj první koncert, jste ale měli teprve nedávno, na sklonku minulého roku. Co jste stihli do dnešních dnů jako The Yellow Socks podniknout?

To datum jsme si stanovili jako tzv. deadline, aby nás to donutilo makat a makat. První zkoušku jsme měli, tuším, na konci září a měli pouze dva tři měsíce na to, abychom dali dohromady prakticky nový repertoár doplněný o nějaké známé pecky, sehráli se, zvykli si na sebe a tak dále. Myslím, že nám to hodně pomohlo v rozvoji kapely. Máme za sebou i focení, ze kterého vznikly parádní promo fotky, které má na svědomí Valérie Klosová. Od té doby jsme stihli bohužel pouze jeden koncert v Rybízáku, který ovšem dopadl parádně a s příchodem jara jsme do toho chtěli pořádně šlápnout. Chtěli jsme nahrávat, natočit nějaké video, naplánovat koncerty... Mezitím nastala tahle nepříjemná situace, která je pro muziku a kulturu obecně, dle mého názoru, zdrcující. Bohužel, všichni muzikanti, organizátoři a technici se s tím musí nějak poprat.

Zaměřujete se na hudbu 50. let min. století, kdy světem vládl rock 'n' roll. Čím je vám tato doba blízká?

Já se do té muziky zamiloval ve svých dvanácti letech. Objevil jsem doma komplet deseti CD s názvem Mega Jukebox Hits, kde je opravdu široký a reprezentativní výběr americké hudby z 50. a 60. let. Jména jako Chuck Berry, Buddy Holly, Elvis Presley, Jerry Lee Lewis, Johnny Cash, The Everly Brothers, The Four Seasons, The Beach Boys, The Platters, do toho fenomenální Beatles a mnozí další ve mě vyvolala doslova výbuch souznění, takže o mém uměleckém směru bylo prakticky rozhodnuto. No a kluky ta muzika taky určitě baví (úsměv, pozn. red.)

Ale jak je vidět, motivaci, argumenty a srdce jste do toho na začátku vložil vy.

Líbí se mi celková atmosféra té doby, auta, móda, tanec a takové to rebelantství. Je to krásně vyobrazeno v řadě filmů, například dobovým American Graffiti nebo ve skvělém muzikálu přímo z té doby West Side Story. Byla to doba "Amerického snu", radost z konce války, lidé začínali bohatnout (bohužel u nás ne) a mladí, tehdy se poprvé objevilo slovo teenager, se začali vzpírat zažitým ideálům svých rodičů a jejich "sinatrovskému" hudebnímu vkusu a vznikl rokenrol. Živý, volný, nespoutaný, dravý a přímočarý, přesný opak tehdejšího uhlazeného a už poněkud vyčpělého swingu, který rokenrol vystřídal na pomyslném piedestalu. Přesně takový, jací byli tehdejší mladí lidé, kteří táhli svět kupředu. Proto mám tuhle dobu tak rád. Jediný zádrhel byla rasová segregace, ale i s tou si takoví jako Chuck Berry, Muddy Waters a další s přehledem poradili. Byli to vlastně takoví pankáči před pankáčema.

Žluté ponožky, které tvoří image kapely, jsou samy od sebe dobrým marketingovým tahem, neboť sytá žlutá barva jaksi přitahuje. Kdo vymyslel název kapely?

Pořád tady mluvím převážně o sobě a byl bych rád, kdybych taky mohl glorifikovat ostatní členy, ale nechtěně musím zůstat opět u sebe. Nechal jsem se inspirovat kapelou Gena Vincenta, která se jmenovala The Blue Caps (modré čepice), tak jsem akorát změnil barvu na svou oblíbenou a ta věc, která bude žlutá, mě napadla, když jsem si představoval jednotlivé kusy oblečení, které by tak asi mohly být žluté a vypadaly by dobře na pódiu. Ještě jsem si pohrával s myšlenkou Yellow Hats (žluté klobouky), ale to už se moc podobá zmíněným Blue Caps, ponožky jsou lepší. K tomu jsem přidal pruhované černobílé košile nebo pruhované trička a image kapely byla na světě. Ostatní členy alespoň vychválím pro to, jak se ke kapele staví, jsou zapálení, baví je to a přinášejí do písní věci, které by mě samotného nenapadly a hlavně "jsou"! A za to jim patří ten největší dík. Bez nich by to nešlo.

Jaké jsou vaše další plány a vize?

Makat, makat a makat, ať tady po nás něco pěkného zůstane. Jsme teprve na začátku, ale věřím, že nebude dlouho trvat a lidi si budou naše písničky broukat.

Za kapelu odpovídal Milan Cyrus

Připravila Lenka Vašková, Kultura F-M

KONCERTY

Přijď si nás poslechnout!

9. února 2024

Ples Gymnázia Petra Bezruče, Národní dům, Frýdek-Místek

200 Kč

20:00

Další koncerty připravujeme


© 2020 The Yellow Socks
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky